O Hlodavcích
Pod pojmem hlodavec si asi většina lidí představí myš, nebo veverku. Je ale mnohem více zvířat, která jsou do tohoto řádu řazena. Hlodavci jsou druhově nejpočetnějším řádem. Patří sem bezmála polovina všech žijících druhů savců. Vyskytují se snad na všech kontinentech kromě Antarktidy. Mají několik společných znaků, které je oddělují od ostatních savců.
Je to především stavba chrupu. Hlodavcům chybí špičáky a jediný pár řezáků je přeměněn na hlodáky. Ty vyrůstají z obou čelistí, a protože zpravidla nemají kořeny, mají neukončený růst. Přední stranu zubů kryje tvrdá sklovina a zadní měkčí zubovina. V důsledku nestejnoměrného obrušování vzniká ostrá hrana, sloužící jako dláto. Třenové zuby většinou chybí. Mezi hlodáky a stoličkami je mezera zvaná diastema. Tvar stoliček má velký význam při určování druhů hlodavců a pokud je jejich růst ukončen, lze podle nich určit i stáří jedince. Počet zubů se u jednotlivých druhů liší, ale průměrně se udává číslo 22.
Dalšími společnými znaky jsou úplný jařmový oblouk, vyvinuté klíční kosti, penisová kůstka a kostní hřebeny na lebce sloužící k úponu mohutných žvýkacích svalů. Počet prstů na předních i zadních nohách se pohybuje od tří do pěti. Hlodavci jsou převážně býložravci a to se projevuje na jejich zažívacím traktu. Délka střev přesahuje až patnáctkrát délku těla. Kromě čeledi plchovitých mají všichni hlodavci slepé střevo (caecum) s bakteriální flórou, která jim pomáhá trávit celulózu.
K nejvyvinutějším smyslům hlodavců patří jejich čich a sluch. To dokazuje množství pachových žláz a vydávaných zvuků. Dalšími společnými znaky jsou krátká doba březosti (15 - 283 dní), velký počet mláďat (1 - 16), více vrhů ročně, rychlý růst a brzké pohlavní dospívání.
Nejstarší pozůstatky hlodavců pocházejí z pozdního paleocénu (před 57 mil.lety), ale k rozkvětu těchto savců došlo až na přelomu oligocénu a miocénu (před 38 - 26 mil.lety). Z evolučního hlediska představují tedy skupinu poměrně mladou. V současnosti rozlišujeme asi 2000 žijících druhů, které řadíme přibližně 33 čeledí. Téměř 2/3 hlodavců patří do čeledi křečkovitých a myšovitých. Taxonomie je dosti problematická, protože prochází neustálými změnami.
Králík není hlodavec!
Nezasvěcení často řadí králíky mezi hlodavce, ačkoliv patří společně se zajíci do skupiny zajícovitých (Lagomorpha). Jako důvod se mimo jiné uvádí, že na rozdíl od všech hlodavců nemají v horní čelisti dva hlodáky, ale čtyři.
Samozřejmě existují shody mezi oběma druhy zvířat - králíci mají také dlouhé hlodáky, které dorůstají. Další shodou je, že jejich mláďata přicházejí na svět stejně jako většina hlodavců holá a nesmírně rychle vyrůstají v samostatné jedince.
V tomto smyslu tvoří vyjímku potvrzující pravidlo činčily a morčata, která vědci stále ještě řadí k hlodavcům. U těchto dvou druhů zvířat je březost relativně dlouhá a mláďata se rodí osrstěná a s otevřenýma očima. Sají sice mléko od matky, ale mohou se téměř ihned pohybovat a jíst to, co ostatní. Jsou to dva výjimečné případy, o kterých vědci stále ještě neřekli své poslední slovo, protože mezinárodní diskuse o otázce, zda tyto druhy zvířat jsou nebo nejsou hlodavci, trvají až do dnešních dní.
P.S: Tady je pravda že když řikám že je Sněhánek hlodavec neni to pravda ale prostě my příde blbý řikat-psát jeden je hlodavec a druhej né tak je to lepší :D snad vám to neva....
Morčata
Původ:
Naše domácí morče (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea) žijícího volně v Jižní Americe. Morčata chovali již Inkové dávno před objevením Ameriky Španěly. Skupiny krotkých zvířátek žily přímo v domech s lidmi, kteří je pravděpodobně již tenkrát chovali nejen pro maso a jako obětní zvíře, ale i jako kamarády pro děti. Kromě původní barvy morčete, kterou je zlatá aguti, se v indiánských domech vyskytovala morčata různých jiných barev a dokonce i morčata rozetová. Výzkumy ale naznačují, že černá morčata byla - nejspíš z pověrčivosti - hned po narození usmrcována.
Není jasné, zda se morčata dostala do Evropy již na počátku 16. století nebo zda je až mnohem později přivezli angličtí mořeplavci. Jisté ale je, že se v Evropě chovala už na počátku 18. století. Protože morčata pocházela z daleké zámořské země, byla již tím velmi zvláštní a proto také velmi drahá - pořídit si je mohli jen bohatí lidé. Z ceny morčete také pochází jeho anglický název "guinea pig" - tedy nikoliv guinejské prasátko, ale prasátko za jednu guineu. Morčata se stala oblíbenými domácími mazlíčky, byla vystavována jako kuriozita na trzích a poutích a dostala se i do laboratoří. Na chov morčat se soustředili především v Anglii, kde byly už v 19. století pořádány výstavy, na kterých se hodnotil vzhled morčat. Dnes jsou morčata nejoblíbenějšími a nejčastěji chovanými hlodavci
Základní biologické hodnoty:
Hmotnost při narození: 50 -120 g
Hmotnost při odstavu: 200 - 250 g
Věk při odstavu: 3 - 5 týdnů (podle váhy)
Otevření očí: při narození (některé prameny uvádějí i 2 dny před porodem - oči se otevírají již v děloze)
Přijímají tuhou potravu od 3. - 5. dne (ochutnávají někdy již od prvního)
Délka života: průměrná 6 let, rozmezí 5 až 10 let
Pohlavní dospělost: samec 8 týdnů, samice 10 týdnů.
Samičku je možno poprvé připustit v době, kdy dosáhne váhy 500 g. První porod by měl proběhnout do desátého až dvanáctého měcíce věku samičky. Připouštění plánujeme s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu a tělesné konstituci samičky.
Tělesná dospělost: samec 10 - 12 týdnů, samice 12 - 14 týdnů
Délka pohlavního cyklu: 16 - 23 dní (mě osobně při sledování tří spolubydlících morčic po dobu jednoho roku vycházel průměr na 19 dní ;-))
Doba říje: 6 - 15 hodin
Doba březosti: 63 - 72 dní
Počet mláďat: 2 - 4(6)
Doba kojení: 3 - 5 týdnů
Použití v chovu: samec 5 let, samice 4 - 5 let
Rektální tělesná teplota: 38 - 39°C
Dechová frekvence: 69 - 104 /min
Tepová frekvence: 226 - 400 /min
Krevní tlak: 77 / 47 (systol./diastol.
Králíci
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Třída: Savci (Mammalia)
Podtřída: Placentálové (Placentalia)
Řád: Zajíci (Lagomorpha)
Čeleď: zajícovití (Leporidae)
Králík domácí je monofyletického původu.Vznikl z divokého králíka a byl zdomácněn v jihozápadní Evropě koncem starověku.Dnes je chováno mnoho plemen, která se liší zejména barvou,raností, velikostí a užitkovostí.Králík patří k nejplodnějším druhům zvířat, je chovatelsky nenáročný a přináší mnohostraný užitek.
Tělesná hmotnost v dospělosti: ideálně 800 - 1200 g, ale může být až 700 - 1500 g